Historie

Historie

Nastavení velikosti písma
Zmenšit písmo o 10%
Zvětšit písmo o 10%
◄ ZPĚT NA NABÍDKUZPĚT NA STANDARDNÍ PODOBU STRÁNEK
Historie obce Krsy



Jak dokládají archeologické nálezy, bylo blízké okolí dnešní obce osídleno již v pravěkých dobách. Historicky první dochovaný písemný záznam o vsi samotné pak pochází z roku 1183. V tomto roce ji kníže Bedřich ( stejně jako obce Polínka, Kejšovice a Trhomné, které jsou dnes součástí Krsů) daroval manětínským johanitům. Za jejich správy, v první čtvrtině 14. století, tu byl postaven kostel sv. Vavřince, který dodnes tvoří dominantu obce (dnes už ovšem v jiné podobě – později k němu přibyla věž a celá stavba během let prošla barokními a klasicistními úpravami). Roku 1483 Krsy od johanitů koupil rod Švamberků a připojil je ke svému majetku. U něj pak ves zůstala až do roku 1712, kdy se stala součástí bezdružického majetku Löwensteinů.

Roku 1716 byla ve vsi umístěna socha sv. Jana Nepomuckého. Vedle ní je zde k vidění ještě drobná plastika sv. Jana Křtitele z roku 1815. V 19. století byly na severní a východní straně návsi vystavěny hospodářské usedlosti, v původním stavu se nám bohužel nedochovaly – v nedávné době byly z velké části zmodernizovány.

K roku 1930 Krsy čítaly 315 obyvatel. V této době zde bylo středisko farnosti a sídlo poštovního úřadu, ves tak tvořila jakési nevelké lokální centrum. Druhá světová válka byla pro místní obyvatele velice těžkým obdobím. Hospodářský útlum, všeobecný nedostatek a strach z nacistického teroru život ve vsi značně poznamenaly, přesto se Krsy po osvobození v květnu roku 1945 dokázaly z prožitých útrap vzpamatovat a vrátit se do zaběhnutých kolejí. I dnes jsou Krsy menší střediskovou obcí. Žije zde na 160 obyvatel, v obci je prodejna potravin a hostinec.

S historií Krsů je spojena také nedaleká osada Lichov. Záznamy z roku 1350 u ní uvádějí tvrz, faru a kostel sv. Blažeje, patrně filiální ke Krsům. Tento kostel byl roku 1785 zrušen a postupně rozebrán. Ještě dnes jsou po něm patrné pozůstatky v podobě rumiště. V současnosti je samota Lichov hospodářským objektem.



Použitá literatura: Bukačová, I., Fák, J., Foud, K.: Historicko – turistický průvodce č. 7 Severní Plzeňsko II. Domažlice a Plzeň 1997 






◄ ZPĚT NA NABÍDKUZPĚT NA STANDARDNÍ PODOBU STRÁNEK